Září 2011

Konec

17. září 2011 v 20:13 | Ellí
Myslím, že to je úplně jasý. Nemám Koudýn nebude blog.

Víte, tenhle blog jsem zakládala s tím, že do něj budu psát všehno. Co jsme spolu zažili. Jak 'trénujeme'. Co se v našem světě děje. Zakládála jsem ho v roce 2009. A to s tím, že ho budu mít ještě dost let a pořád budu mít o čem psát. Já vím, že si nemůžeme naplánovat budoucnost, ale neříká se, že když v něco věříte, že se to stane? Věřila jsem, že semnou Koudýn přežije vybírání školy a celou střední. (Aspoň jsem si díky ní konečně vybrala. Donutila mě vybrat si veterinu. :)) Jo fajn, nic netrvá věčně. Život jde dál.

Blog nechám. Nehodlám mazat všechny vzpomínky. Všechny zážitky a myšlenky co jsem sem za ty 2 roky napsala. Možná ho blo.cz smaže. No doufám že ne.. Zabralo mi dost času. Dokázala jsem ho celkem zviditelnit. Návštěvnost mě těšila. Nebyli to moc malá čísla a i když sem poslední půl rok přila o všechnu náštěvnost je mi to i fuk. ;)

Měla jsem tenhle blog moc ráda :) Budu se na něj i ráda vracet. Možná založím novej. Tenhle bude napořád věnovanej Koudýn na památku ;)




R.I.P. Babe

12. září 2011 v 20:00 | Ellí |  Claudia
Víte, v posledním roce jsem tak přemýšlela, kdy asi budu psát tenhle článek. Nevěřila jsem, že to bude tak 'brzo'.

Bohužel. Náš osudný den přišel 31. srpna. Né moc šťastný datum. Všichni řešili jak se jim nehce další den do školy. Jak ten den nenávidí, protože je to posledníd den volna. Já měla celkem jiný starosti. Myslím, že pro mě to teprve byl nejhorší den. ;)
Ten den Koudýn nevypadala moc dobře. Nemohla se zvedat, nemohla už ani otevřít tlamu, když jsem ju šla krmit. Tak nějak jsem s tím počítala, ale nechtěla jsem tomu uvěřit. Zrovna jsem šla do vany, když mamka přišla a řekla mně to. Asi posledních 10 minut předtím jsem přemejšlela, co bych bez ní dělala. Už 10 minut před tím sem si rozmazala řasenku :X. Bylo to hrozný. Myslím, že hodně lidí ví, jaký to je, když vidíte vašeho nejlepšího kamaráda ležet jen tak, bez nadzvedajícího se hrudníku. Pro ty, kdo neví. Je to asi ten nejhorší pohled. A řeknu vám. Posledního půl roku jsem žila s tím, že každej den, co jsem s ní může být poslední. Rakovina ju mohla přemoct už na začátku, ale ona to stejně zvládla. Žila s ní přes půl roku (Asi 7 měsíců). Ale ten kdo si myslí, že se s tím za takovou dobu musíte smířit, je pěknej blb. Nikdy se s tím nedokážete smířit. Snažíte se být optimisti. Přesvědčujete samy sebe, že bude žít ještě dlouho.
Ale jak říkám. Snažím se být optimista. Nikdy jí nepřestanu být vděčná. Díky ní jsem to co jsem. Bez ní bych teď mohla být nechutnej puberťák, kterej hulí, kouří, chlastá. Ona mě naučila, jak se chovat ke psům. Překonávala semnou všechno. Od špatný známky, přes blbý kluky až k největším problémům. Sem pyšná nato, co jsme spolu dokázali i když jsme nepodávali profesionální výkony. Vydávali jsme ze sebe všechno. Překonávali jsme spolu všechno, i třeba to, co jsem si nikdy nemyslela, že udělám. Nutila mě všechno udělat. Ona má největší zásluhu na všem, co jsem v životě udělala. Jistěže, to dobrý. Vždycky to bude moje nejlepší kámoška a můj Pan pes(ANO! Našla jsem ho a musela nechat odejít). Těžko se bude hledat někdo lepší než ona (Promiň Ann).
Dám jednu radu pro ty, co nemají 'BFF' v psovi. Nehledejte přítele ve švětě lidí. Nemá to cenu ;) Lidi neudrží tajemství, tak jako psi. Nenajdete přítele, který se na vás nenaštve. Nikdo není dokonalý! Lidi sou v téhle době zahledění do sebe ;) Jednou se s vaším 'BFF' sejně přestanete bavit. Každý člověk se rád podělí o nějaké to tajemství. ;) Psi ho nikomu neřeknou, nemají jak. A největší kouzlo je to, že pes sice neumí mluvit, ale připadá vám jako by jste si s ním hodiny denně povídali ;).

Nebudu se tu s Koudýn loučit. Ona totiž nikdy neodešla a neodejde. Je tu pořád semnou už navždycky. Je mou součástí. Chybí mi a jak. Nemůžu uvěřit tomu, že už si k ní nikdy nelehnu a nevyklopím jí problémy. Že už mě nikdy neolízne a nikdy nenaštve. Život de dál. Musím to bez ní zvládnout. Zvládnu to, i když těžko, ale zvládnu.

*Od mala už navždycky* :) ♥